Historie Radia Praha

Karel Čapek (první zleva) a František Křižík (sedící) v době vysílání mírového poselstvíKarel Čapek (první zleva) a František Křižík (sedící) v době vysílání mírového poselství Koncem roku 1937, kdy nebezpečí fašismu ve střední Evropě bylo již bezprostřední, došlo v dějinách Radiojournalu k významné události: 24. prosince ve 23 hodin odvysílaly všechny domácí stanice Československého rozhlasu Pozdrav lidem dobré vůle. V něm přednesli svá mírová poselství průkopník elektrotechniky František Křižík (1847-1941), přezdívaný český Edison, a spisovatel Karel Čapek (1890-1938). Devadesátiletý František Křižík se obrátil na Alberta Einsteina a Karel Čapek na Rábindranátha Thákura. Karel Čapek ve svém poselství mimo jiné uvedl: "Mistře Thákure, zdravíme Vás z Československa, kde nyní padá sníh, z Evropy, kde je nám teskně, ze západního světa, kde ani ty nejvyspělejší národy si nemohou podat ruce jako rodní bratři. Ve chvíli, kdy na nejzápadnějším i nejvýchodnějším okraji našeho společného kontinentu duní děla, volá Vás na rozhraní roku slabounký hlas západní demokracie: Ať žije svět, ale budiž to svět rovných a svobodných lidí". Oba adresáti si poselství na rozhlasových vlnách vyslechli a odpověděli na něj. Vybíráme z odpovědi Alberta Einsteina: "Tento vánoční pozdrav jest vpravdě zaměřen na všechny, jimž v této době zmatku leží na srdci zachování duchovních hodnot. Ti všichni vědí, že Československo hájí za obtížných podmínek ty politické svobody a lidská práva, bez kterých není možné, aby rozkvetl duchovní život. Naděje a srdečné přání všech přátel pravdy, lidskosti a svobody jsou proto určeny Československé republice v srdci Evropy, která za vedení moudrých a prozíravých mužů dovedla a dovede pracovat pro lepší budoucnost Evropy."

V roce 1938 předválečný rozvoj vysílání do zahraničí kulminoval. Vysílání do Evropy a Ameriky byla prodloužena o hodinu denně a vysílání na Východ o dvě hodiny. Celkový objem vysílání v první polovině roku 1938 dosáhl 9 hodin denně. Vysílání do Evropy se skládalo z českých zpráv, půlhodinového hudebního pořadu, německých zpráv, přednášky v angličtině, němčině nebo francouzštině, půlhodinového hudebního pořadu, francouzských zpráv, dvacetiminutového hudebního pořadu, anglických zpráv, technické pauzy a 25 minutového hudebního pořadu. Hudební pořady zaujímaly zhruba tři čtvrtiny vysílání, zprávy 15 %, přednášky 5 % a literární pořady a přehledy tisku 5 %. V květnu 1938 byl Radiojournal zařazen mezi podniky, důležité pro obranu státu a stát převzal ještě těsnější kontrolu nad vysíláním.

V roce 1938 nastoupil do krátkovlnného vysílání brněnský básník a literát Ivan Jelínek, který na hektickou dobu konce 30. let vzpomíná takto: "Naše česká a slovenská vysílání byla míněna pro americké krajany, anglické pořady byly určeny pro Anglii a anglicky mluvící svět v Africe a Asii; stejné to bylo s pořady ve francouzštině; španělská vysílání šla pro Jižní Ameriku. Stanice Praha OLR vysílala včetně hudby, která představovala asi třetinu, téměř 20 hodin denně. Zpravodajství jsme měli česky, slovensky a ve všech zmíněných cizích jazycích; šlo do vysílačky po drátu z kanceláří ČTK. Všechny skripty se musely předkládat cenzorovi, doktoru Fořtovi, který často výtečně radil a mnoho zachránil".

Ivan Jelínek zmiňuje několik důležitých detailů. Jednak vysílání zpráv přímo z ČTK, které v předválečné době platilo pro celý Československý rozhlas. Tato praxe se ale změnila v kritických podzimních dnech roku 1938 a v rozhlase vzniklo zpravodajské oddělení, kde se vyráběly zprávy v různých jazycích pro krátkovlnné vysílání. Za povšimnutí dále stojí zmínka o cenzorovi a název stanice. Existenci cenzora potvrzují i další pamětníci, avšak shodují se v tom, že příliš přísný nebyl a některé - zejména cizojazyčné - texty ani nečetl. Pokud jde o volací značky pro identifikaci krátkovlnných stanic, Československému rozhlasu byl mezinárodně přidělen prefix OLR, za kterým následovalo rozlišovací označení frekvence. Například v pásmu 19 m používal poděbradský vysílač volací znaky OLR5A a OLR5B, v pásmu 25 m se hlásil jako OLR4A a v pásmu 49 m jako OLR2A. Znělkou krátkovlnného vysílání bylo prvních pár taktů z Novosvětské symfonie Antonína Dvořáka.

Božena DanešováBožena Danešová Na podzim 1938, v období Mnichovské dohody, která uzákonila odstoupení československého pohraničí - tzv. Sudet - Německu, došlo k dalšímu výraznému rozšíření vysílání. Zvýšil se podíl zpravodajství a celkový objem vysílání se v době zářijové krize dosáhl 22 hodin denně. Brzy po podepsání Mnichovské dohody - 15. října 1938 - bylo zavedeno nové vysílací schéma. K dosavadním vysíláním pro Evropu, Ameriku a na Východ přibyla dvě nová vysílání pro střední a jižní Ameriku. Celková délka programu dosáhla 19 hodin denně, z toho asi 14 hodin představovala hudba a víc než 3 hodiny zprávy. Ke stávajícím jazykům (čeština/slovenština, angličtina, němčina, francouzština, rusínština, španělština) se přiřadila italština, portugalština, srbochorvatština a rumunština. Aby bylo dosaženo maximálního efektu, krátkovlnné vysílání bylo sloučeno s domácí stanicí Praha II. Program krátkovlnného vysílání i stanice Praha II byl tedy šířen zároveň na krátkých i na středních vlnách. V prosinci 1938, po ztrátě vysílačů v pohraničí a po částečném osamostatnění Slovenského rozhlasu, se společnost Radiojournal přejmenovala na Česko-slovenský rozhlas.

V době Mnichovské dohody pracoval v Československém rozhlase i kanadský novinář a budoucí historik Gordon Skilling. V Praze dokončoval svoji doktorskou práci a zároveň si přivydělával jako redaktor krátkovlnného vysílání: "Pracoval jsem ve vysílání do Severní Ameriky a připravoval jsem zpravodajské bulletiny na základě českých zpráv a novinových článků. Pamatuji si na obrovské zklamání lidí po Mnichovu. Jeden z mých nadřízených v rozhlase - jmenoval se Kraus - dokonce na protest hodil do Vltavy své francouzské vyznamenání Čestné legie".

Na tomto místě je třeba zmínit esperantské vysílání, které sehrálo důležitou roli v informování světové veřejnosti o předválečném dění v Československu. Pořady v esperantu nebyly součástí vysílání do zahraničí, obracely se však ke stejnému publiku. Byly vyráběny na domácích stanicích v Brně a Ostravě a vysílány na středních vlnách. Obsahovaly přednášky o Československu a v roce 1938 i zprávy o politické situaci. Ohlasy na esperantské vysílání docházely z celého světa, v posledním předválečném roce jich přišlo přes 2000. Dva pořady v esperantu byly v roce 1938 odvysílány rovněž na krátkých vlnách.

Výstražný nápis na rozhlasovém přijímači v době válkyVýstražný nápis na rozhlasovém přijímači v době války 15. března 1939 zbytek českého státu obsadilo nacistické Německo a byl vyhlášen tzv. Protektorát Čechy a Morava. Na tento den vzpomíná hlasatelka Božena Danešová: "15. března jsem seděla ve studiu, bylo před vysíláním a já jsem čekala na obvyklý signál z vysílače v Poděbradech. To, co následovalo, nikdo nečekal. Ozvalo se zaklepání a vešel německý důstojník. Musím říci, že byl zdvořilý. Omluvil se a řekl, že je mu velice líto, ale že vysílání z Poděbrad bylo zastaveno. Tím skončilo předválečné období krátkovlnného vysílače, který se hlásil jako OLR. Okupace také ukončila moji hlasatelskou dráhu."

Ivan Jelínek ve svých vzpomínkách na pohnuté události kolem po 15. březnu uvádí: "V budově rozhlasu se usadil nový šéf, měl titul Führers Stellvertreter, jmenoval se Marek. Dal jsem se u něj objednat a řekl mu, že jsem pečlivě studoval Hitlerův projev, ve kterém slibuje plnou kulturní nezávislost českého národa. Nyní se tedy ptám, zda je rádio součástí kultury českého národa. Marek byl překvapen, ale odpověděl, že ano. Požádal jsem ho, aby tudíž dal rozkaz k obnovení provozu krátkovlnné stanice Praha OLR. Marek slíbil, že zjistí, co se dá ve věci dělat. A skutečně mě za dva dny zavolal a řekl, že dovoluje pokračovat v krátkovlnném vysílání, ale pouze v českém jazyce."

Deska obětem fašismu se jménem Zdenky Walló na budově Českého rozhlasuDeska obětem fašismu se jménem Zdenky Walló na budově Českého rozhlasu Tato vzpomínka dokládá, že vysílání na krátkých vlnách za války zcela nezmizelo. Z téměř 20 hodin vysílání zbyly pouhé dvě hodiny, vysílané do severní Ameriky. Vysílala se téměř výhradně hudba s oficiálními desetiminutovými zprávami na frekvenci označované OLR4A v pásmu v pásmu 25 m a v létě OLR5A v pásmu 19 m.

Po okupaci postupně vznikl z okleštěného Česko-slovenského rozhlasu Český rozhlas, který se stal součástí Říšského rozhlasu jako Rundfunk Böhmen und Mähren. Všechna oficiální média - rozhlas nevyjímaje - se stala nástrojem nacistické propagandy. Z nařízení ministerstva dopravy a spojů musely ještě v březnu 1939 odejít z rozhlasu osoby židovského původu. Většina předválečných redaktorů a hlasatelů krátkovlnného vysílání z rozhlasu odešla. Někteří - jako Ivan Jelínek - emigrovali, jiní změnili zaměstnání. Život hlasatelky Zdenky Walló, která byla židovského původu, skončil v koncentračním táboře. Její památku dodnes připomíná deska obětem fašismu na budově Českého rozhlasu.

 
   Zpět na obsah