[ 15. listopadu ]
[ 12. listopadu ] [ 11. listopadu ] [ 10. listopadu ] [ 9. listopadu ] [ 8. listopadu ]

Ostře sledovaná svoboda

Deset let po listopadu 1989 vyslovují někteří komentátoři domněnku, že trend zvětšování prostoru pro individuální svobodu jednotlivce se v Česku nejen zastavil, ale stále častěji dochází k opačnému vývoji. Blíže k tomu Zdeněk Vališ.

Na důkaz tvrzení, že svoboda jednotlivce je sice nenápadně, ale zato vytrvale oklešťována se uvádí řada kroků, které podnikli politici v uplynulých letech. Z poslední doby lze jmenovat třeba snahu zavést majetková přiznání, omezit svobodu shromažďování a možnost legálního držení střelné zbraně či nerespektovat rozhodnutí samosprávných orgánů. Vlnu kritiky vyvolává připravovaný tiskový zákon a už schválený protidrogový zákon.

Na svobodu občanů ale podle kritiků útočí i neklesající výše daní a samozřejmě růst byrokracie. Sociálnědemokratickou vládu také mnozí podezírají ze snahy zvýhodňovat státní sektor na úkor soukromého například ve školství, zdravotnictví a dopravě. Velmi podobným způsobem prý ale zacházely se svobodou občanů i pravicové vlády, které jinak ryzí liberalismus skloňovaly ve svých programech ve všech pádech. Známý sociolog Ivan Gabal dokonce tvrdí, že to byly právě liberální vlády, které nás do současného stavu dovedly a dnešní vládě se nedaří nastoupit jiný směr. Pozorovatelé ovšem uvádějí, že demokratickým politikům samozřejmě nelze podsouvat skrytý záměr úmyslně oklešťovat svobody. Naopak soudí, že politici činí různé kroky často s velmi bohulibými úmysly.

Chtějí třeba omezit kriminalitu a nabízejí proto jednoduchý obchod: bezpečnost a klidné ulice výměnou za to, že se občané vzdají malé části svobod. Policie a jiné represivní složky dostanou větší pravomoci. Ostatně už loni byla například zákonem prodloužena možnost zadržet podezřelého bez rozhodnutí soudu z 24 na 48 hodin. Chtějí se občané vyhnout demonstracím skinheadů či anarchistů v ulicích? Pokud ano, omezí se nějak svoboda shromažďování. Obránci co nejširšího pojetí občanských svobod ale poukazují na zkušenost, že o svobodu nepřicházejí občané většinou nikdy naráz, ale postupně, po kouskách.Vždy se totiž najde nějaký objektivní důvod, proč je třeba tam či onde utáhnout šroub.

A jak ukazují různé průzkumy, je to právě veřejné mínění, které tomuto trendu napomáhá. Často citovaný sociolog Jan Hartl nicméně tyto průzkumy nepřeceňuje. Soudí, že po omezení svobody touží v Česku jen málokdo. Hartl říká, že lidské povaze spíše odpovídá zabývat se tím, co člověku chybí, než oceňovat, co má. Pokud tedy společnost volá po nastolení pořádku, který postrádá, vůbec to nemusí znamenat, že jí je lhostejná svoboda, jíž se už těší.