17. listopadu se v Praze shromáždilo asi 15 000 studentů, aby si připomněli památku Jana Opletala, studenta, který byl zastřelen nacisty v roce 1939. Shromáždění, které komunistické úřady tolerovaly, bylo zakončeno na pražském národním hřbitově na Vyšehradě. Týden před tím byla prolomena Berlínská zeď. I studenti v Praze chovali naději, že by mohlo dojít k očekávaným změnám. Navzdory výzvám policie se studenti nerozešli a tisíce jich zamířili do centra Prahy, aby poukázali na protireformní počínání tehdejšího komunistického vedení. Po cestě se k mírumilovnému průvodu připojili další lidé.

Na Václavské náměstí se dav nedostal. Na Národní třídě sevřely bezbranné studenty kordony pořádkové policie a nastala řež. Nepomohly ani výkřiky "Máme holé ruce" nebo "Jste tady, abyste nás chránili." Téměř 600 účastníků manifestace bylo zraněno. Dnes tuto krutou epizodu na Národní třídě připomíná pamětní deska. Veřejnost byla brutalitou policejního zákroku šokována. Studenti pražských vysokých škol vyhlásili hned následující den časově neomezenou stávku. Ke studentům se záhy přidali herci pražských divadel. 19. listopadu 1989 bylo v Činoherním klubu v Praze založeno Občanské forum, které mluvčím protestující veřejnosti a pro komunistický režim i partnerem k dialogu. Masové protesty se začaly šířit po celé zemi včetně Slovenska. Největší manifestace proběhly 26. a 27. listopadu na letenské pláni v Praze. Odhaduje se že těchto demonstrací se zúčastnilo na 700 000 lidí. 27. listopadu proběhla za široké účasti pracujících dvouhodinová generální stávka. Stávka dokázala, že většina lidí touží po změně a komunistická strana si uvědomila, že tato změna je nevyhnutelná. Bylo odstraněno fundamentalistické vedení a do čela KSČ byl zvolen přijatelnější Karel Urbánek.

28. listopadu byla zahájeny rozhovory mezi československou vládou v čele s Ladislavem Adamcem a Občanským forem, které zastupoval Václav Havel. V té době byl již Havel ztělesněním celospolečenského odporu proti strnulému režimu. Obě strany se dohodly na změně ústavy, z níž byla odstraněna vedoucí role KSČ, a na obměně vlády, v níž však měli komunisté nadále většinu. Proti tomu se vzedmula vlna protestů a tak 10. prosince byla jmenována tzv. vláda národního porozumění, které předsedal umírněný komunista Marián Čalfa. Poměr ve vládě se poprvé od roku 1948 změnil v neprospěch komunistů (10:11). Federální shromáždění, do něhož byli kooptováni nekomunisté, 28. prosince zvolilo předsedou Alexandra Dubčeka. Tím byla oceněna jeho role v tzv. Pražském jaru v roce 1968. 29. prosince byl Václav Havel zvolen prezidentem. Paradoxně ho ve funkci potvrdil parlament, v němž měli komunisté stále ještě měli většinu. Byli to titíž komunisté, kteří uplynulých 40 let označovali Havla za nepřítele státu. Zvolením Václava Havla byla završena první fáze demokratických změn a vysokoškolští studenti v tentýž den ukončili svou stávku. V červnu 1990 proběhly v Československu první demokratické volby.

Už po listopadu 1989 se objevily spekulace, že komunisté se na předání moci připravovali a že toto předání bylo zinscenováno s cílem zajistit si budoucí vliv v zemi. Plnou pravdu se již asi nikdy nedozvíme. Navzdory tomu, co plánovala komunistická mocenská elita, je ale nepopiratelná role obyčejných Čechů a Slováků, kteří vyšli do ulic a jejich hlasy neutichly, dokud nebyla nastolena plná parlamentní demokracie.